MALÁ MORAVA

Pěchotní srub K - S5 U Potoka

Objektů československého pohraničního opevnění můžete spatřit na hranicích naší republiky mnoho. Byly stavěny v letech 1935 až 1938 jako jeden z obranných systémů naší země, tehdy proti Německu. Bunkry byly stavěné v liniích, které vytvářely hráze, přes které by nepřítel neměl projít do vnitrozemí. Při tomto se výhodně využívalo i faktu, že naše hranice jsou převážně hornaté a linie opevnění důsledně využívaly terénních nerovností. Podle důležitosti úseků hranice se stavělo buď lehké opevnění - kulometná hnízda pro jeden až dva lehké, výjimečně těžké kulomety (těch bylo postaveno přibližně deset tisíc), nebo těžké železobetonové sruby, které ve své výzbroji měly mít kromě těžkých kulometů i protitankové kanóny, minomety a některé i dělostřelecké houfnice. Lehké opevnění se od těžkého kromě výzbroje lišilo i sílou stěn, velikostí posádky apod.
K-S 5 "U potoka" byl postaven v roce 1936 stavební firmou Dr. Skorkovský jako jeden z pěchotních srubů úseku Červený Potok (součást linie opevnění Králíky). Tento úsek zahrnuje celkem 8 samostatných pěchotních srubů od K-S 2 po K-S 9 a Dr. Skorkovský měl na jejich postavení celkem 250 dní. Samotná betonáž srubu K-S 5 trvala šest dní a musela probíhat nepřetržitě, aby v betonu nevznikaly spáry snižující jeho pevnost. Při betonáži zde bylo uloženo 1756 kubíků železobetonu, což představuje téměř 400 nákladních Tater betonu.

K-S 5 stojí na ostrohu obtékaném potokem ve výšce 608 metrů nad mořem. Ve výzbroji měl mít sedm těžkých kulometů vz.37, dva protitankové kanóny vz. 36 a sedm lehkých kulometů vz. 26, což v roce 1938 představovalo již úctyhodnou palebnou sílu. Narozdíl od lehkých objektů, kde posádku tvořilo maximálně sedm mužů, zde jich mělo být 37.K-S 5 je objekt oboustranný, původně osazený třemi pancéřovými zvony, které měly sílu stěn 20 cm a hmotnost každého z nich se pohybovala kolem 20-ti tun. Osazování zvonů probíhalo až téměř za rok po betonáži, na podzim roku 1937.
Ze zvonů se jednak provádělo pozorování, jednak se z nich dalo střílet kulomety. Dva krajní zvony srubu byly určeny přednostně pro pozorování , v případě potřeby se z nich dalo střílet lehkým kulometem do okolí srubu. Oba byly také "šilhavé" (tj. neměly všechny střílny ve stejné výši). Třetí zvon, pro těžký kulomet, se nacházel uprostřed čelní stěny srubu a právě tímto umístěním číní z konstrukčního hlediska srub K-S 5 zajímavý, protože místo mezi dvěma krajními zvony zaujímal většinou buď pozorovací zvon, nebo kulometná kopule. Stejné řešení v rámci celého československého opevnění bylo použito pouze u objektu K-S 38. Toto kompromisní řešení si u K-S 5 vyžádala nutnost účinného postřelování (ale současně i pozorování) silnice Dolní Morava - Červený Potok a také údolí potoka čelně obtékajícího srub.

A proč zrovna v tomto bunkru je budováno muzeum?
I přes nemalé množství postavených objektů se jich od roku 1938 do dnešních dnů zachovala v dobrém stavu jen hrstka. Naprostá většina jich má vytrhané nejen pancéřové zvony (což byl i případ K-S 5), ale i ocelolitinové střílny protitankových kanónů a těžkých kulometů, velké množství jich také sloužilo jako cvičné cíle pro německé dělostřelce a ženisty, případně po válce jako zdroj surovin pro civilní obyvatelstvo. K-S 5 "pouze" přišla v padesátých letech o všechny tři pancéřové zvony, což ji sice hodně poškodilo, ale zdaleka ne tolik, jako okolní objekty. Navíc je umístěna na malebném místě. Když se tedy v roce 1994 členové klubu KVH Kralka rozhodovali, který objekt linie opevnění zvolit jako rekonstrukční cíl a místo pro vybudování muzea opevnění, byla volba jednoznačná.

čerpány a podrobnější informace na www.sweb.cz/k5

Datum zveřejnění: 9. 5. 2007